Colleen Hoover - Bez naděje

„Byla jsem upřímně přesvědčená, že takhle se lidi chovají jen v knížkách, ale teď jsem zjistila na vlastní kůži, že střední školy jsou vážně plné idiotů.“

Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost… vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.

Keď som začala čítať túto knižku, bola som trošku skeptická a vôbec som netušila, prečo ju toľko ľudí ospevuje. Hlavná hrdinka mi prišla úplne fádna, dokonca aj prístup jej mamy – žiadny mobil, notebook, žiadna škola mi prišiel už akýsi okukaný. Do toho zarátajme o pár strán beznádejného chalana, ktorý sa jej prikmotrí do života a zrazu z toho máme tínedžerských 50 odtieňov. Takéto myšlienky sa mi krútili v hlave na začiatku knihy.

„Prý doufají, že když se Breckin bude hodně modlit a dodělá střední školu, nějak to samo zmizí. On sám ale trvá na tom, že se cítí pořád stejným gayem, ať se modlí sebevíc, a že po maturitě se do toho teprve pořádně opře.“ 

Zablúdila som potom trochu na internet a väčšina recenzií hovorila, že sa kniha rozbehne v polovičke, takže som sa rozhodla dať mladým nadržancom ešte šancu a knihu čítala a čítala, až kým som sa k spomínanej polovici nedostala. Hneď potom som musela uznať svoj počiatočný myšlienkový omyl a dať za pravdu recenztentom, ktorí spomínali vygradovanie príbehu v polovičke knihy.

„Položila mi na klín krabičku. Nezabalenou. „Vím, co si teď myslíš,“ ozvala se. „A musím podotknout, že nepřítomnost dárkovýho papíru nevypovídá o nepřítomnosti mých citů k tobě. Jsem jen líná.“

Nejdem sa venovať opisu príbehu, pretože sa bojím, aby som niekomu, kto príbeh ešte nečítal niečo nepokazila. Ostávam však pri tom, že v polovičke sa skutočne príbeh otočí priam o dvesto stupňov a zrazu som mala pocit, že nemôžem prestať čítať, lebo by ma porazilo. Tak som čítala a čítala a onedlho som bola na konci, príbeh bol rozuzlený a ja som len žasla nad tým, ako to bolo všetko dobre premyslené.

„Mlčky jsem si lámala hlavu s beznadějným klukem, který zaujal přední místo v mých úvahách a odmítal ho vyklidit."

Som rada, že to dopadlo takto, že sa pre mňa zlá kniha dokázala zrazu zmeniť na skvelý príbeh. Mám rada, keď sa to stane a keď ma kniha nenudí až do poslednej strany. Aj keď mi hlavná hrdinka spočiatku išla fakt na nervy a priam som ju nemohla vystáť, vydržala som a dostalo sa mi odmeny. Rozhodne by som teda odporučila knihu každému, kto ju ešte nečítal a tým, ktorí uviazli pred polovicou, aby vydržali, pretože sa rozhodne oplatí prísť až na koniec.

„Zatvářil se potměšile a pohodlně se opřel. „Chtělas mi olíznou obličej, sotva jsme se poprvý uviděli? Tohle se ti stává běžně, když tě přitahuje nějakej kluk?"

Takže, v konečnom dôsledku som nenapísala nič čo by malo nejaký extra zmysel, ale to hlavné som myslím povedala, ako som najprv bola znechutená, ale napokon sa všetko na dobré obrátilo. Navyše ma kniha niekedy prekvapila celkom vtipnými vetičkami (ale tiež niekedy extra otrasnými), ktoré som ocenila hlavne v prvej časti príbehu. 

Celkové hodnotenie:

Očakávala som niečo úžasné, spočiatku som bola sklamaná a v konečnom dôsledku sa mi dostalo viac, ako som očakávala. Veľmi dobrá kniha, rozhodne odporúčam.