Colleen Hoover - Bez naděje

„Byla jsem upřímně přesvědčená, že takhle se lidi chovají jen v knížkách, ale teď jsem zjistila na vlastní kůži, že střední školy jsou vážně plné idiotů.“

Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost… vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.

Keď som začala čítať túto knižku, bola som trošku skeptická a vôbec som netušila, prečo ju toľko ľudí ospevuje. Hlavná hrdinka mi prišla úplne fádna, dokonca aj prístup jej mamy – žiadny mobil, notebook, žiadna škola mi prišiel už akýsi okukaný. Do toho zarátajme o pár strán beznádejného chalana, ktorý sa jej prikmotrí do života a zrazu z toho máme tínedžerských 50 odtieňov. Takéto myšlienky sa mi krútili v hlave na začiatku knihy.

„Prý doufají, že když se Breckin bude hodně modlit a dodělá střední školu, nějak to samo zmizí. On sám ale trvá na tom, že se cítí pořád stejným gayem, ať se modlí sebevíc, a že po maturitě se do toho teprve pořádně opře.“ 

Zablúdila som potom trochu na internet a väčšina recenzií hovorila, že sa kniha rozbehne v polovičke, takže som sa rozhodla dať mladým nadržancom ešte šancu a knihu čítala a čítala, až kým som sa k spomínanej polovici nedostala. Hneď potom som musela uznať svoj počiatočný myšlienkový omyl a dať za pravdu recenztentom, ktorí spomínali vygradovanie príbehu v polovičke knihy.

„Položila mi na klín krabičku. Nezabalenou. „Vím, co si teď myslíš,“ ozvala se. „A musím podotknout, že nepřítomnost dárkovýho papíru nevypovídá o nepřítomnosti mých citů k tobě. Jsem jen líná.“

Nejdem sa venovať opisu príbehu, pretože sa bojím, aby som niekomu, kto príbeh ešte nečítal niečo nepokazila. Ostávam však pri tom, že v polovičke sa skutočne príbeh otočí priam o dvesto stupňov a zrazu som mala pocit, že nemôžem prestať čítať, lebo by ma porazilo. Tak som čítala a čítala a onedlho som bola na konci, príbeh bol rozuzlený a ja som len žasla nad tým, ako to bolo všetko dobre premyslené.

„Mlčky jsem si lámala hlavu s beznadějným klukem, který zaujal přední místo v mých úvahách a odmítal ho vyklidit."

Som rada, že to dopadlo takto, že sa pre mňa zlá kniha dokázala zrazu zmeniť na skvelý príbeh. Mám rada, keď sa to stane a keď ma kniha nenudí až do poslednej strany. Aj keď mi hlavná hrdinka spočiatku išla fakt na nervy a priam som ju nemohla vystáť, vydržala som a dostalo sa mi odmeny. Rozhodne by som teda odporučila knihu každému, kto ju ešte nečítal a tým, ktorí uviazli pred polovicou, aby vydržali, pretože sa rozhodne oplatí prísť až na koniec.

„Zatvářil se potměšile a pohodlně se opřel. „Chtělas mi olíznou obličej, sotva jsme se poprvý uviděli? Tohle se ti stává běžně, když tě přitahuje nějakej kluk?"

Takže, v konečnom dôsledku som nenapísala nič čo by malo nejaký extra zmysel, ale to hlavné som myslím povedala, ako som najprv bola znechutená, ale napokon sa všetko na dobré obrátilo. Navyše ma kniha niekedy prekvapila celkom vtipnými vetičkami (ale tiež niekedy extra otrasnými), ktoré som ocenila hlavne v prvej časti príbehu. 

Celkové hodnotenie:

Očakávala som niečo úžasné, spočiatku som bola sklamaná a v konečnom dôsledku sa mi dostalo viac, ako som očakávala. Veľmi dobrá kniha, rozhodne odporúčam.

Jonas Jonasson - Analfabetka, ktorá vedela počítať

„Vďaka rozhlasovému týždenníku Pohľad na Afriku zistila, že sa Sowetom jestvuje iný svet. Pochopilaa, že nemusí byť krajší, či dokonalejší, ale existuje, a to za hranicami Soweta.“

Nombeko Mayeki sa narodila v roku 1961 v chudobnom johannesburskom predmestí Soweto, najväčšom meste chatrčí a latrín v Juhoafrickej republike. Ako päťročná začala pracovať, desaťročná osirela a štrnásťročná sa stala šéfkou latrínovej pobočky v sowetskom sektore B. Životaschopná černoška zatiaľ nevie čítať, zato neuveriteľne dobre rozumie matematike. Práve jej zázračné schopnosti ju predurčili na život plný dobrodružstiev, podivuhodných stretnutí a nečakaných zvratov. Osud ju zavial ďaleko od Soweta, najprv k neznesiteľnému, večne opitému inžinierovi, potom k dvom navlas rovnakým, a predsa úplne rozdielnym bratom, k trom Číňankám s pochybným úsudkom aj k stretnutiu s tajnými agentmi, významnými politikmi a prezidentmi. A ešte k jednému ťažkému trojmegatonovému výbušnému problému. Veď na koho sa obrátiť, keď Juhoafričania koketujú s jadrovou výzbrojou a svetové veľmoci sú v pozore? A keď je na predaj bomba, ktorá v skutočnosti neexistuje? V knihe Analfabetka, ktorá vedela počítať si Jonas Jonasson posvietil na rasizmus, diktátorstvo, fundamentalizmus, nekompromisnosť aj úplne obyčajnú všadeprítomnú ľudskú hlúposť. Robí to s láskavým humorom, ktorý čitatelia poznajú z jeho prvej celosvetovo úspešnej knihy Storočný starček, ktorý vyliezol z okna a zmizol. A na večné veky rúca mýtus o tom, že králi nepodrezávajú sliepky.

Pri tejto knižke som mala pocit, že už prišla na svet s prívlastkom skvelá a úžasná, a že si ju rozhodne musí prečítať každý. Takže, keď som ju uvidela v eshope za celkom prijateľnú cenu, veľmi som neváhala a rozhodla som sa ju kúpiť a pustiť sa do čítania. Neviem prečo ma tá kniha však nezaujala až tak ako som to od nej očakávala. Mordovala som sa s ňou takmer pol roka, kým som sa konečne dostala k nejakej skutočne zaujímavej časti a potom som ju napokon nejako dočítala až do úplného konca.

„Nehneváš sa na mňa pre tú atómovú bombu?“ „Prosím ťa,“ upokojoval ju Holger. „Také čosi sa predsa stáva.“

Analfabetka je príbehom nevzdelaného dievčaťa, ktoré je však natoľko inteligentné, že všetku nevedomosť, ktorú má, nahradí neskutočnými vedomosťami. Tie nachádza v rádiu, novinách, neskôr knihách, a veruže by sme jej tie vedomosti mohli niektorí skutočne závidieť. To mi na nej bolo celkom sympatické, že aj napriek tomu, z akého bola prostredia, nebola vyslovene hlúpou hlavnou postavou, skôr naopak, bola milá, slušná, inteligentná a dokázala si poradiť aj s hlupákmi, ktorích jej život priplietol do cesty.

Nombeko – spomínaná analfabetka, ktorá však v konečnom dôsledku žiadnou analfabetkou nebola, sa dostala z rodnej minikrajiny až do obrovského Švédska. Popri tom sa jej nejakým spôsobom podarilo skomplikovať si život atómovou bombou a dostatočne jej ho spestrili aj ľudia, ktorých jej život priviedol do cesty. Všetko však vždy nejako zvládla a dala do poriadku. Ako sa však môžme presvedčiť v knihe, nikdy nič neostalo v poriadku príliš dlho a vždy sa vynoril nejaký nový problém.

„Holger 2 ju doplnil poznámkou, že ak sa brat a jeho priateľka počas cesty čo len pohnú zo sedadiel, prejde ich osemradličným pluhom. A musia držať zobáky. „Osemradličný pruh je predaný“ ozval sa Holger 1. „Kúpim nový,“ odvrkol jeho brat.“

Bolo zábavné sledovať problémy, ktoré sa zakaždým vynorili odtiaľ, kde by ste ich vôbec nečakali, no na druhej strane som už niekedy mala aj ja pekné nervy. Keby som ja bola na mieste hlavnej hrdinky, veru by som to všetko neprežívala s takým kľudom ako ona.

Nombeko bola hrdinka, ktorú si človek obľúbi takmer okamžite. Taktiež sa mi páčili tri číňanky, ktoré sa v knihe objavili, nesmierne som obdivovala ich rôzne talenty a schopnosť uživiť sa. K pozitívnej skupinke postáv patril aj Holger 2. Na druhej strane som neznášala Celestine s Holgerom prvým a jeho otcom, pri ktorom som bola len rada, keď sa z príbehu vytratil. Taktiež ma išlo až rozhodiť z tých švédskych manželov, ktorí boli lakomí ako svet. Proste skutočne pestrá paleta rôznych ľudí, ktorí sa Vám buď zapáčia, alebo ich zavrhnete už po pár vetách.

Celkové hodnotenie:

Príbeh ma síce ku koncu už trochu deptal, keďže takmer každá dobrá vec sa vyvážila vždy nejakou habaďúrou, ale nakoniec som myslím bola vcelku spokojná. Nebola to najlepšia kniha na svete, ale rozhodne to bola dobrá kniha, ktorá stála za prečítanie.

Thich Nhat Hanh - Skutečná láska

„Když prostě jen jdeme bez uvědomění, obětujeme ho jakémusi cíli někde jinde. A nežijeme. Když už hovoříme o cíli... Můžeme si rovnou položit otázku, co je nasím konečným cílem? Snad hřbitov? pokud tomu tak je, proč bychom tam měli spěchat? Tam žádný život nenajdeme. Život je zde, v každém našem kroku.“

Vlídnost, soucit, radost, svoboda... tohle všechno je láska. Ta skutečná.
Milovat a být milován. Kdo by po tom netoužil. Mnozí se ale domnívají, že je to jen nesplnitelný ideál. A přitom je to tak snadné. Thich Nhat Hanh, buddhistický mnich a známý učitel duchovních pravd, nabízí jednoduchou metodu s ohromujícími výsledky. Úplně stačí, když se naučíme být s plným uvědoměním v právě přítomném okamžiku. Soustředit se na vlastní dech a pak pronést jednu z manter. I ty jsou krásně prosté. Jako třeba tahle: „Má drahá, můj drahý, jsem tu pro tebe." A zázraky se začnou dít.

Knižka Skutečná láska ma zaujala na prvý pohľad svojou krásnou obálkou. Keď som ju potom o niečo neskôr držala v rukách, prekvapilo ma, aká je to vlastne malá knižočka. Osobne som čakala niečo objemnejšie, predsa len je to knižka o láske a tam si myslím, že sa dá písať a písať. Knižku som dostala k recenzii od nakladateľstva Metafora, ktorému za ňu skutočne ďakujem.

Pri otváraní tejto knihy som absolútne netušila do čoho idem, spočiatku som si myslela, že to bude nejaký príbeh o láske, veď to poznáte. Moja nevedomosť sa však zmenila hneď po prečítaní anotácie. Došlo mi, že toto nebude len taký obyčajný príbeh, ale že to bude jedna z tých knižiek, ktoré sú plné múdrostí, krásnych slov a viet, ktoré môžu mať neraz množstvo rôznych významov.

„V tomto případě je to ale právě nejmilovanější ze všech, kdo mi cosi zlého pověděl nebo udělal. A já proto trpím mnohem víc. Jsem hluboce raněn tím, že moje utrpení způsobil ten mému srdci nejbližší. Nejraději bych se odplížil do pokoje, zavřel za sebou, zůstal tam o samotě a plakal.“

V Skutočnej láske teda nie sú žiadne postavy, ktoré by Vám išli na nervy, avšak možno tou jedinou postavou ste Vy, ak teda knižku čítate a snažíte sa jej slová aspoň trochu preniesť do svojho života a vzťahu. Ja osobne som niektoré kapitoly skutočne ocenila a musím povedať, že som čakala len nejaké hlúposti o citoch a podobne, ale nakoniec som si uvedomila, že predsa len na tých slovách bude nejaký kus pravdy, a že by mi možno nezaškodilo, keby som sa nad sebou zamyslela trochu viac, ako doteraz a niečo z knihy aplikovala aj do svojho života.

„Pokud se stále trápíte, plášte a k slzám doháníte i milovanou osobu, pravá láska to není. Dokonce to může být její pravý opak. Není-li v lásce obsažena radost, můžete si být jisti, že není opravdová.“

Knižku odporúčam každému, doslova, pretože si myslím, že každý z nás si nájde ten svoj kúsok, ktorý ho osloví a uznanlivo nad ním pokrúti hlavou v tom zmysle, že v tej útlej knižočke je predsa len napísaný kúsok pravdy, dotýkajúci sa každého z nás. 

Celkové hodnotenie:

Osobne mám radšej knižky, v ktorých je nejaký príbeh, ale na druhej strane nikdy nie je na škodu ozvláštniť svoj čitateľský život knižkou, ktorá je plná múdrych slov, nad ktorými sa treba trochu zamyslieť. 

Za poskytnutie tejto knižky ďakujem nakladateľstvu Metafora, v prípade záujmu si knižku môžete zakúpiť na tomto odkaze.

Pratchett, Gaiman - Dobrá znamení

„Vždyť to je vlastně to, o co tady celou dobu šlo. Poslední největší zkouška. Plamenné meče, čtyři příšení jezdci, krvavé moře a celý ten únavný byznys.“

Děti, zahrávat si s Armagedonem může být nebezpečné! Nezkoušejte to ve vlastním bytě! Crowby je padlý anděl, teoreticky tedy ďábel, prakticky však člověk. Celé stovky let je naturalizovaný na Zemi, kam byl nasazen jako "spící" agent. Miluje staré automobily a populární hudbu a všeobecně dvacáté století, protože to je mnohem lepší než století sedmnácté, a to zase bylo mnohem přijatelnější než to čtrnácté. Žije si skvěle, může si to totiž dovolit.
Jistě tímto dalším příběhem T. Pratchetta a N. Gaimana nebudete zklamáni. Čeká vás setkání s Ním. Nastal totiž čas narození nového Satana. Jenom rozpoznat, který z těch dvou roztomilých novorozených chlapečků to je.

„Obě patřily k plíživým temným silám olympijské úrovně. Kdyby byl Bruce Springsteen někdy nahrál „Zrozen k plížení“, byli by na přebalu desky tihle dva. Touhle dobou už se mlhou potulovali dobrou hodinu, ale znali své síly a v případě potřeby by se dokázali plížit celý zbytek noci a pořád ještě by v nich zůstalo dost ponuré výhrůžnosti, aby s ní vydrželi do konečného kola plížení těsně před ránem.“

Raz som na interne narazila na obrázok, kde jeho autor písal o tejto knihe, že je to najlepšia kniha na svete a že si už dal neviem koľký re-reading. Tak som si nechala poradiť a knihu si zadovážila, veď prečo by som si ju prečítať nemohla všakže.

Azirafal sbíral knihy. Kdyby byl naprosto čestný sám k sobě, musel by si přiznať, že obchod, který vlastní, má jen proto, aby měl knihy kde skladovať. V tom ovšem nebyl mezi obchodníky se starými knihami nijak atypický.

S knihou som mala akési problémy už od začiatku, nevedela som sa do príbehu ponoriť tak, ako by som si predstavovala a taktiež sa mi to zdalo nejaké rozťahané a v podstate som mala dosť dlho pocit, že sa tam vlastne nič nedeje. Samozrejme mi došlo, že sa tam partia ľudí nejako chystá na blížiacu sa apokalypsu, ale akosi ma ani jeden z tých veďľajších príbehov nedokázala tak ozajstne zaujať.

„Celý moře vře, všichni delfíni rozvařený na maděru a nikdo se nestará. To samý máš s gorilama. Hoplá, pomyslej si gorily, obloha nám zčernala, hvězdy padaj na zem, co to dneska lidi do těch banánů dávaj?“

Obľúbila som si však Azirafala s jeho láskou ku knihám, Crowleyho u ktorého sa mi zvlášť páčila starostlivosť o jeho izbové kvetiny a Anathému s jej kľudom a schopnosťou predpovedať budúcnosť pomocou knihy od jej predchodkyne Agnes. To by bolo asi tak všetko. Deti, ktoré v príbehu vystupovali neboli chvalabohu nejaké obyčajné a usmrkané rozmaznance a dalo sa o nich čítať, ale nič, kvôli čomu by mi prirástli k srdcu.

„Vždyť byla koneckonců čarodějkou. A právě proto, že byla čarodějkou, a díky tomu výjimečně rozumná, nepřikládala celkem žádnou víru amuletům ani zaklínadlům. Rozhodně jim zdaleka nevěřila tolik, jako třiceticentimetrovýmu noži na chleba, který měla zastrčený za opaskem.“

Takže aj keď to nerada priznávam, mňa osobne táto kniha nenadchla tak, ako som to od nej pôvodne čakala. Nevadí, aj to sa stáva. Zachovala si však svoju hrdosť a u mňa je takým dobrým priemerom, lebo jej nemôžem uprieť, že niektoré časti boli skutočne vtipné a niektoré ma fakt zaujali. Rozhodne však nebude patriť k najlepším knihám môjho života a určite sa ju nechystám niekedy čítať znova. Alebo možno raz, keď budem dospelejšia, múdrejšia a skúsenejšia na ňu natrafím a možno potom zistím, že som ju len čítala v zlom čase. Ktovie. Uvidíme. Zatiaľ je moje hodnotenie takéto.

„Navíc k tomu všemu ještě Crowley vzal každé dva tři měsíce tu rostlinu, která rostla nejpomaleji, měla nažloutlé listy nebo zkrátka nevypadala tak dobrě jako ty ostatní, a nosil ji od jedné květiny ke druhé. „Rozlučte se se svou kamarádkou,“ říkal jim. „Ona si chudinka nedá říct...“ Pak s provinilou květinou opuštěl byt, aby se za hodinku dvě vrátil s prázdnými květináčem, který pak na několik dnů postavil tak, aby ne něj všechy ostatní květiny viděly. Jeho pokojové květiny byly nejkrásnejší, nejzelenější a nejdokonalejší v celém Londýně. Také ovšem nejvystrašenejší.“

Celkové hodnotenie:

 

 

Jeden raz stačilo, pre mňa nič na re-reading. 

Taká normálna, obyčajná kniha s pár vtipnými hláškami.

„Tak za prvé, andělé netančí. To je jeden ze základních poznávacích znaků andělů. mohou s andělskými výrazy naslouchat hudbě sfér, ale necítí potřebu vyrazit na parket a pořádne to tam roztočit.“

Cassandra Clare - Mesto stratených duší

„Basia coquum,“ řekl Simon. „Nebo jaklé je to jejich motto.“ „Je to Descensus Averno facilis est. Sestup do pekel je snadný,“ řekl Alec. „Tys právě řekl: Polib kuchařku.“

Keď sa darí, tak sa darí

alebo 472 strán o tom,

ako sa v knihách dobré veci proste musia pokaziť

Démonka Lilith byla zničena a Jace unikl z jejího zajetí. Ale když jej lovci stínů přijdou zachránit, najdou jen krev a rozbité sklo. A zmizel nejen chlapec, kterého Clary miluje – ale zmizel i ten, kterého nenávidí, Sebastian, syn jejího otce Valentina: syn, který je odhodlaný uspět tam, kde jeho otec selhal, a srazit lovce stínů na kolena.
Clary se vydává úplně sama do srdce temnoty a hraje nebezpečnou hru, v níž sází nejen vlastní život, ale také Jaceovu duši. Je ochotná pro Jace udělat cokoli, ale může mu vůbec pořád důvěřovat? Nebo je skutečně ztracen? Jaká cena je příliš vysoká, dokonce i pro lásku?

„Led, který Clary koloval v žilách, zkrystalizoval a zmrazil ji na místě. Nemohla se hýbat. Nemohla dýchat. Tahkle intenzivní šok neměla od té chvíle, kdy videla svého otce probodnou Jacovi mečem hrudník. Pomalu se kousek po kousku doplazila až k okraji galerie a podívala se dolů. A pak se tvrdě kousla do rtu aby nezakřičela.“

Prvé tri časti tejto série boli neskutočné. Neskutočne úžasné. V týchto ďalších troch len tŕpnem, kedy sa zase čo a kde stane hrozné a zase sa niekto bude trápiť (ja), niekto bude od seba oddelený, alebo sa bude podivne správať alebo nebodaj umrie alebo čo ja viem čo ešte by sa také mohlo stať. Ale nie je na mne, aby som tu vymýšľala katastrofické scenáre. S tým si spokojne vystačí autorka sama.

„Chtěl, abych šla s ním. Připojila se k němu a k Sebastianovi. Myslím, že chce udělat z jejich malého zlého duo zlé trio.“ Pokrčila rameny. „Možná se cítí osamělý. Sebastian asi není ten nejlepší společník.“ „To nemůžeme vědět. Třeba by mohl být dobrý ve Scrabblu,“ poznamenal Magnus.“

V piatej časti tejto série Clary stále nie je s Jacom, tentokrát to však nie je jej alebo jeho nespokojnosť, ale Sebastián, ktorý ho nejakým spôsobom ovláda a nakoniec ho unesie, aby s ním mohol stráviť zvyšok svojho šťastného života a aby si spolu pekne nažívali ako dvaja bratia. To teda spustí pátraciu akciu, do ktorej je zapojená cela partia.

„Dokonce ani cesta skrz portál Magnusovi nerozcuchala jeho účes. Hrdě se zatahal za jednu bodlinu. „Paráda co,“ pronesl směrem k Isabele. „Magie?“ „Gel. 3,99 u Rickyho.“

Ani ustavičné pátranie však nezabráni Clary, aby zase niečo podnikla sama na vlastnú päsť. Naštvala matku a takmer pri tom prišla o život. Ale keby to tak nebolo, prišla by hlavná hrdinka o svoju charakteristickú vlastnosť a tou je samozrejme chýbajúci pud sebazáchovy a to by už potom nebolo ono. Takže sledujeme jednu pátraciu akciu zvonku a druhú, ktorú sama podniká Clary a ja som len tŕpla, ktorá z nich bude menej úspešná.

„Mám Kainovo znamení,“ řekl Simon. „To znamená, že mě nemůže nic zabít, ne?“ „Může tě neco zabít,“ řekl Magnus nezaujatě. „Mám takový dojem, že tě můžou zabít neživé předměty. Takže jestli máš v úmyslu učit se lambádu na kluzkém můstku přes jámu plnou nožů, být tebou bych si to radši rozmyslel.“ „Jo, to jsem zrovna plánoval na Sobotu.“

Tak ako som bola na začiatku do Jacea zamilovaná, tak mi teraz čím viac ide trošku na nervičky a na jeho miesto prichádza Simon, ktorý aj keď sa niekedy choval ako idiot (dve baby? vážne?) tak je teraz chápavý a milý a ochotný obetovať sám seba, aby zachránil budúcnosť našej ústrednej dvojice okolo ktorej sa celý tento príbeh dotýka.

„Nemůžeme vyvolat šedesát stop vysokého anděla uprostřed Central Parku,“ poznamenal suše Magnus. „Lidé by si toho všimli. Dokonce i v New Yorku.“

Tento názor na túto knihu píšem po nejakej dobe, takže si už presne nepamätám na každý detial, ktorý mi na knihe vadil, alebo ktorý sa mi nejako nesmierne zapáčil, každopádne mi však v mysli ostal ten pocit otravnosti. Z toho, že tá kniha už nemusela byť napísaná, že ten príbeh mohol byť krásne uzavretý a že toto je asi len zbytočné trápenie. Pre nás, pre postavy ale autorka sa v tom očividne vyžíva.

„Nevyjedu po tobě,“ řekla netrpělivě. „Dokážu se dívat na tvojí nahou hruď bez toho, abych omdlela.“ „Opravdu?“ zeptal se a poslušně shodil košili z ramen. „Protože pouhé spatření mojí nahé hrudi už způsobilo, že se množství žen vážne zranilo, když se k mně celé splašené snažili dostať.“

Nechápte ma zle. Príbeh je dobrý, výborne napísaný, len pre mňa je to už proste niečo navyše, bez čoho by som si svoj život kľudne vedela predstaviť. Ale ako správnemu čitateľovi sérií mi to proste nedalo a musím ju mať uzavretú celú. Takže aj napriek tomu, že tu frflem, tak sa mi kniha relatívne páčila, hlavne tie vtipné hlášky, ktoré sa v nej chvalabohu nachádzajú a už som zvedavá na posledné pokračovanie.

„Neznáš chlapy. Máme křehká ega.“ „Nepopsala bych Jacovo ego jako křehké.“ „Ne, Jace je něco jako protiletadlový dělostřelecký tank co se týče mužského ega,“ přiznal Simon.

Celkové hodnotenie:

Už sa neviem dočkať poslednej knihy a ukončenia tohto celého.

Yrsa Sigurðardóttir - Poslední rituál

„Bojím se, že to na vás bude až příliš drsné,“ odpověděl a obrátil se k ní. „Nemáte s takovými věcmi zkušenosti a já si nejsem jistý, že je to vhodné. Bylo by lepší, kdybych vám potom jen přetlumočil, o čem jsme mluvili.“ Tóra po něm blýskla očima. „Porodila jsem dvě děti a musela jsem sa vypořádat se vším, co k tomu patří: s bolestmi, krvácením, placentou, hlenovou zátkou a bůhví čím ještě. Nějak to přežiju.“

Prvý prípad právničky Tóry

alebo 421 strán o tom, 

ako to všetko vlastne začalo.

V budově univerzitní katedry historie v Reykjavíku je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého kriminalistu Matthiase a islandskou právničku Tóru. Brzy vyjde najevo, že Harald založil spolek zájemců o čarodějnictví a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Sám měl na těle spoustu tetování, nechal si rozpůlit jazyk, aby vypadal jako hadí, a zajímal se o mučení, které možná kdysi vyzkoušel i v praxi. Tóra s Matthiasem tedy logicky hledají vraha mezi adepty magie. Další stopa, báseň psaná krví, vede pro změnu k Haraldově rodině, kde očividně není všechno v pořádku. Do toho se ještě přimíchá tajemný rukopis, plán cesty k záhadnému předmětu, k němuž má hledače dovést „třetí znamení". Poslední rituál není rozhodně pouhou detektivkou. Barvitě vylíčený, pracovní i milostný, život rozvedené právničky Tóry a jejích dospívajících dětí dělá z knihy to pravé čtení pro všechny milovníky napínavých, přesto však lidských příběhů. Příznivce tajemna a magie potěší realistickým pohledem do této nanejvýš zajímavé oblasti a milovníky kriminálních příběhů napínavým pátráním po vrahovi.

Prvá časť série o Tóre, islandskej advokátke, ktorá sa akýmsi pričinením osudu stáva vyšetrovateľkou záhadnej vraždy mladého nemeckého študenta. Od Yrsy som už čítala jej Ohnivého anděla, ktorý je pokračovaním tejto série, je to síce trochu poprehadzované, ale nič čo by čitateľ nezvládol, koniec koncov jediné čo možno trochu čitateľa alebo aspoň mňa konkrétne zmiatlo bolo to, že Matthias ešte nebol s Tórou a jej syn s priateľkou o nejakom dieťati tušili len veľmi málo (na rozdiel od pokračovaní).

„Nic, co by mělo nějaký zvláštní význam, až na to, že pisatel se nevyjadřoval právě lichotivě o Haraldově matce. A byl psaný krví – Haraldovou krví.“

Keďže je táto kniha začiatkom série ale nečítala som ju ako prvú, nemohla som sa vyhnúť porovnávaniu. Príbeh bol skvelý, podľa môjho názoru vcelku origniálny a skutočne ma zaujal. Zo začiatku sa to možno trošku naťahovalo a skutočné napätie prišlo až postupne, pričom sa potom neustále mierne zvyšovalo až do konca. Nebol to príbeh, ktorý Vás zastrčí do stoličky a vy napätím ani nedýchate, bolo to skôr postupné odhaľovanie nových faktov riešeného prípadu a nie príbeh, z ktorého by Vám tuhla krv v žilách.

„Gurra posunula všechno v krabici tak, aby se dostala k těm křehkým věcem zabaleným do utěrek. Ležely až úplně vespod. Vybrala si jeden balíček a opatrně ho zvedla. Jemně ho rozbalila a bez dechu zírala na jeho obsah. Vykřikla, zmáčkla starý dopis, který stále držela, a utěrku odhodila.“

Hlavnou postavou, ako som už spomenula, je Tóra, rozvedená advokátka, ktorá žije so svojimi dvoma deťmi na Islande. Myslím, že ako hrdinka sa ničím nevymyká normálu. Protivný exmanžel, mierne problémový syn v tínedžerskom veku, malá dcéra a na obzore potencionálny nový chlap. Taktiež milý šéf a neskutočne protivná a nemožná asistentka, tú som si obľúbila svojím spôsobom, respektíve sa mi o nej dobre čítalo, ako mala všetko mierne povedané na háku. Ocenila som aj nemca Mathiasa, ktorému bolo v tejto knihe venované skutočne veľké množstvo priestoru a z ktorého sa vykľul celkom milý a vtipný chlapík.

Tóra jí pomalu hláskovala Haraldovo jméno a čekala, než počítač najde informace o jho hotelové rezervaci. Ze svého místa za přepážkou viděla, jak se na obrazovce míhají jednotlivá okna. „Tady to je,“ oznámila koněčne recepční. „Harald Guntlieb, dva pokoje na dvě noci. Cestoval s Harrym Potterem, je to tak?“ Žena nedala nijak najevo, že by jí druhé jméno nějak zarazilo.

Celý príbeh sa odohráva na Islande, čo neskutočne oceňujem, ak sa mi raz naskytne príležitosť, rozhodne sa tam raz vyberiem. Každopádne v tejto knihe mi je to veľmi sympatické. Taktiež sa mi páčili opisy krajiny, ktorých síce nebolo mnoho a ani neboli nejak extra podrobné, ale už len keď sa to v knihe spomína som z toho neskutočne nadšená. Nesmiem ešte zabudnúť na Matthiasove vtipy ohľadom Tórinho zimného oblečenia, tie sa tam perfektne hodily a mne sem tam vyčarili úsmev na tvári.

„To mě tedy nenapadlo ani ve snu, že budeme muset někde pochodovat,“ zlobil se Matthias. „Taky mé ten chlap na to mohl upozornit.“ „Dobře vám tak! Třeba se poučíte, že nemáte být takový fintil.“ 

Celkové hodnotenie:

 

 

Prvý príbeh Tóry nás uvádza do celkového deja, rozhodne doporučujem prečítať na ucelenie celkového príbehu, hlavne tým, ktorí, tak ako ja, začínali s pokračovaním a túto knihu nečítali ako prvú. A takisto odporúčam každému, kto má rád napínavé príbehy plné nečakaných zvratov, odohrávajúcich sa v prekrásnom Islandskom prostredí.