Colleen Hoover - Bez naděje

„Byla jsem upřímně přesvědčená, že takhle se lidi chovají jen v knížkách, ale teď jsem zjistila na vlastní kůži, že střední školy jsou vážně plné idiotů.“

Když se sedmnáctiletá Sky seznámí s Deanem Holderem – možná jediným klukem, jehož provází ještě horší pověst než ji – něco se v ní změní. S ním poprvé ucítí něco, co v ní všechny povrchní známosti předtím probudit nedokázaly. Holder ji uchvátí i vyděsí už během prvního setkání, ale hlavně ji dokáže probrat z citové otupělosti, kterou už začala považovat za součást své povahy. A vyvolat v ní vzpomínky na minulost… vzpomínky tak bolestné, že by si přála nechat je dál hluboko pohřbené.

Keď som začala čítať túto knižku, bola som trošku skeptická a vôbec som netušila, prečo ju toľko ľudí ospevuje. Hlavná hrdinka mi prišla úplne fádna, dokonca aj prístup jej mamy – žiadny mobil, notebook, žiadna škola mi prišiel už akýsi okukaný. Do toho zarátajme o pár strán beznádejného chalana, ktorý sa jej prikmotrí do života a zrazu z toho máme tínedžerských 50 odtieňov. Takéto myšlienky sa mi krútili v hlave na začiatku knihy.

„Prý doufají, že když se Breckin bude hodně modlit a dodělá střední školu, nějak to samo zmizí. On sám ale trvá na tom, že se cítí pořád stejným gayem, ať se modlí sebevíc, a že po maturitě se do toho teprve pořádně opře.“ 

Zablúdila som potom trochu na internet a väčšina recenzií hovorila, že sa kniha rozbehne v polovičke, takže som sa rozhodla dať mladým nadržancom ešte šancu a knihu čítala a čítala, až kým som sa k spomínanej polovici nedostala. Hneď potom som musela uznať svoj počiatočný myšlienkový omyl a dať za pravdu recenztentom, ktorí spomínali vygradovanie príbehu v polovičke knihy.

„Položila mi na klín krabičku. Nezabalenou. „Vím, co si teď myslíš,“ ozvala se. „A musím podotknout, že nepřítomnost dárkovýho papíru nevypovídá o nepřítomnosti mých citů k tobě. Jsem jen líná.“

Nejdem sa venovať opisu príbehu, pretože sa bojím, aby som niekomu, kto príbeh ešte nečítal niečo nepokazila. Ostávam však pri tom, že v polovičke sa skutočne príbeh otočí priam o dvesto stupňov a zrazu som mala pocit, že nemôžem prestať čítať, lebo by ma porazilo. Tak som čítala a čítala a onedlho som bola na konci, príbeh bol rozuzlený a ja som len žasla nad tým, ako to bolo všetko dobre premyslené.

„Mlčky jsem si lámala hlavu s beznadějným klukem, který zaujal přední místo v mých úvahách a odmítal ho vyklidit."

Som rada, že to dopadlo takto, že sa pre mňa zlá kniha dokázala zrazu zmeniť na skvelý príbeh. Mám rada, keď sa to stane a keď ma kniha nenudí až do poslednej strany. Aj keď mi hlavná hrdinka spočiatku išla fakt na nervy a priam som ju nemohla vystáť, vydržala som a dostalo sa mi odmeny. Rozhodne by som teda odporučila knihu každému, kto ju ešte nečítal a tým, ktorí uviazli pred polovicou, aby vydržali, pretože sa rozhodne oplatí prísť až na koniec.

„Zatvářil se potměšile a pohodlně se opřel. „Chtělas mi olíznou obličej, sotva jsme se poprvý uviděli? Tohle se ti stává běžně, když tě přitahuje nějakej kluk?"

Takže, v konečnom dôsledku som nenapísala nič čo by malo nejaký extra zmysel, ale to hlavné som myslím povedala, ako som najprv bola znechutená, ale napokon sa všetko na dobré obrátilo. Navyše ma kniha niekedy prekvapila celkom vtipnými vetičkami (ale tiež niekedy extra otrasnými), ktoré som ocenila hlavne v prvej časti príbehu. 

Celkové hodnotenie:

Očakávala som niečo úžasné, spočiatku som bola sklamaná a v konečnom dôsledku sa mi dostalo viac, ako som očakávala. Veľmi dobrá kniha, rozhodne odporúčam.

Yrsa Sigurðardóttir - Poslední rituál

„Bojím se, že to na vás bude až příliš drsné,“ odpověděl a obrátil se k ní. „Nemáte s takovými věcmi zkušenosti a já si nejsem jistý, že je to vhodné. Bylo by lepší, kdybych vám potom jen přetlumočil, o čem jsme mluvili.“ Tóra po něm blýskla očima. „Porodila jsem dvě děti a musela jsem sa vypořádat se vším, co k tomu patří: s bolestmi, krvácením, placentou, hlenovou zátkou a bůhví čím ještě. Nějak to přežiju.“

Prvý prípad právničky Tóry

alebo 421 strán o tom, 

ako to všetko vlastne začalo.

V budově univerzitní katedry historie v Reykjavíku je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého kriminalistu Matthiase a islandskou právničku Tóru. Brzy vyjde najevo, že Harald založil spolek zájemců o čarodějnictví a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Sám měl na těle spoustu tetování, nechal si rozpůlit jazyk, aby vypadal jako hadí, a zajímal se o mučení, které možná kdysi vyzkoušel i v praxi. Tóra s Matthiasem tedy logicky hledají vraha mezi adepty magie. Další stopa, báseň psaná krví, vede pro změnu k Haraldově rodině, kde očividně není všechno v pořádku. Do toho se ještě přimíchá tajemný rukopis, plán cesty k záhadnému předmětu, k němuž má hledače dovést „třetí znamení". Poslední rituál není rozhodně pouhou detektivkou. Barvitě vylíčený, pracovní i milostný, život rozvedené právničky Tóry a jejích dospívajících dětí dělá z knihy to pravé čtení pro všechny milovníky napínavých, přesto však lidských příběhů. Příznivce tajemna a magie potěší realistickým pohledem do této nanejvýš zajímavé oblasti a milovníky kriminálních příběhů napínavým pátráním po vrahovi.

Prvá časť série o Tóre, islandskej advokátke, ktorá sa akýmsi pričinením osudu stáva vyšetrovateľkou záhadnej vraždy mladého nemeckého študenta. Od Yrsy som už čítala jej Ohnivého anděla, ktorý je pokračovaním tejto série, je to síce trochu poprehadzované, ale nič čo by čitateľ nezvládol, koniec koncov jediné čo možno trochu čitateľa alebo aspoň mňa konkrétne zmiatlo bolo to, že Matthias ešte nebol s Tórou a jej syn s priateľkou o nejakom dieťati tušili len veľmi málo (na rozdiel od pokračovaní).

„Nic, co by mělo nějaký zvláštní význam, až na to, že pisatel se nevyjadřoval právě lichotivě o Haraldově matce. A byl psaný krví – Haraldovou krví.“

Keďže je táto kniha začiatkom série ale nečítala som ju ako prvú, nemohla som sa vyhnúť porovnávaniu. Príbeh bol skvelý, podľa môjho názoru vcelku origniálny a skutočne ma zaujal. Zo začiatku sa to možno trošku naťahovalo a skutočné napätie prišlo až postupne, pričom sa potom neustále mierne zvyšovalo až do konca. Nebol to príbeh, ktorý Vás zastrčí do stoličky a vy napätím ani nedýchate, bolo to skôr postupné odhaľovanie nových faktov riešeného prípadu a nie príbeh, z ktorého by Vám tuhla krv v žilách.

„Gurra posunula všechno v krabici tak, aby se dostala k těm křehkým věcem zabaleným do utěrek. Ležely až úplně vespod. Vybrala si jeden balíček a opatrně ho zvedla. Jemně ho rozbalila a bez dechu zírala na jeho obsah. Vykřikla, zmáčkla starý dopis, který stále držela, a utěrku odhodila.“

Hlavnou postavou, ako som už spomenula, je Tóra, rozvedená advokátka, ktorá žije so svojimi dvoma deťmi na Islande. Myslím, že ako hrdinka sa ničím nevymyká normálu. Protivný exmanžel, mierne problémový syn v tínedžerskom veku, malá dcéra a na obzore potencionálny nový chlap. Taktiež milý šéf a neskutočne protivná a nemožná asistentka, tú som si obľúbila svojím spôsobom, respektíve sa mi o nej dobre čítalo, ako mala všetko mierne povedané na háku. Ocenila som aj nemca Mathiasa, ktorému bolo v tejto knihe venované skutočne veľké množstvo priestoru a z ktorého sa vykľul celkom milý a vtipný chlapík.

Tóra jí pomalu hláskovala Haraldovo jméno a čekala, než počítač najde informace o jho hotelové rezervaci. Ze svého místa za přepážkou viděla, jak se na obrazovce míhají jednotlivá okna. „Tady to je,“ oznámila koněčne recepční. „Harald Guntlieb, dva pokoje na dvě noci. Cestoval s Harrym Potterem, je to tak?“ Žena nedala nijak najevo, že by jí druhé jméno nějak zarazilo.

Celý príbeh sa odohráva na Islande, čo neskutočne oceňujem, ak sa mi raz naskytne príležitosť, rozhodne sa tam raz vyberiem. Každopádne v tejto knihe mi je to veľmi sympatické. Taktiež sa mi páčili opisy krajiny, ktorých síce nebolo mnoho a ani neboli nejak extra podrobné, ale už len keď sa to v knihe spomína som z toho neskutočne nadšená. Nesmiem ešte zabudnúť na Matthiasove vtipy ohľadom Tórinho zimného oblečenia, tie sa tam perfektne hodily a mne sem tam vyčarili úsmev na tvári.

„To mě tedy nenapadlo ani ve snu, že budeme muset někde pochodovat,“ zlobil se Matthias. „Taky mé ten chlap na to mohl upozornit.“ „Dobře vám tak! Třeba se poučíte, že nemáte být takový fintil.“ 

Celkové hodnotenie:

 

 

Prvý príbeh Tóry nás uvádza do celkového deja, rozhodne doporučujem prečítať na ucelenie celkového príbehu, hlavne tým, ktorí, tak ako ja, začínali s pokračovaním a túto knihu nečítali ako prvú. A takisto odporúčam každému, kto má rád napínavé príbehy plné nečakaných zvratov, odohrávajúcich sa v prekrásnom Islandskom prostredí.

Emmy Laybourne - Monument 14

“A já si jen pomyslel, že mají pravdu. Ano, umřeme tu. Ale to je v pořádku. Tak to má být. Umřeme.“

Svet sa rúti do záhuby

alebo 296 strán o tom

ako si banda detí poradí bez dozoru.

Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr. V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby.

Monument 14 ma zaujal už pri prvom prečítaní anotácie, chvíľu mi však trvalo, kým som sa do neho konečne pustila. Nakoniec som neľutovala ani jedno písmenko tejto knihy. Príbeh som zhltla doslova na jedno posedenie. Nemohla som sa totiž od neho len tak odtrhnúť a prestať čítať. Musela som stále prevracať strany až kým som nedošla k tej poslednej so šialeným nutkaním ihneď siahnuť po pokračovaní.

“Boston, New York, Charleston, Miami. Všechna tahle města byla zasažena. Nedokáží odhadnout rozsah škod. Seděl jsem tam. Otupělý. Byla to nejhorší přírodní katastrofa v zaznamenané historii lidstva.“

V knihe sledujeme príbeh skupiny detí, ktoré počas cesty do školy zasiahne nečakaná katastrofa a oni ostávajú uväznené v obchodnom dome, do ktorého ich umiestnila šoférka autobusu. Spočiatku mi to trochu pripomínalo jeden film so zombíkmi, lenže v tomto prípade ide o skupinu detí a nie dospelých, ktoré to rozhodne majú v niečom omnoho ťažšie a v niečom aj ľahšie ako podobne uväznená skupinka vo filme. Celkovo si myslím, že to tie decká zvládli až prekvapivo dobre a všetko čo prežili, prežili nejako... no neviem či by som to ja zvládla na ich mieste tak bravúrne. Asi to boli nejakí superhrdinovia, pretože ja by som sa s niečím takým vyrovnávala celkom dlho. Takže v knihe si prečítame úvodnú katastrofickú scénu a potom len čakáme, čo všetko sa deckám prihodí a s čím všetkým sa budú musieť v tak veľkom priestore vyrovnať. A že toho bude skutočne dosť.

„A děti se přidaly k našemu průvodu. A já je vedl. Vedl jsem ten nejsmutnější pochod v historii lidstva pryč od brány, pryč od toho monstra venku, a rovnou do uličky se sušenkami a lízátky. Hodně dlouho jsme se všemi těmi sladkostmi ládovali.“

Postáv je v tomto príbehu niekoľko, ktorým sa venuje pozornosť, osobne som si však obľúbila hlavného hrdinu, aj keď sa niekedy podľa mňa choval trošku tak, že mi išiel niekedy na nervy. Takisto veľmi sympatický mi bol Niko, ktorý bol v konečnom dôsledku šikovnejší ako sa na začiatku mohlo zdať. Maličký španielik, ktorému takmer nikto nerozumel a dvojičky, ktoré boli svojím spôsobom strašne roztomilé. Takisto nábožný chlapec ma dostal tým, ako sa ukázal pri varení rôznych pokrmov (aj keď v inom príbehu by to vyznelo asi smiešne), ináč mi išiel strašne na nervy aj spolu s niektorými ďalšími, ktorí sa tam objavili. Škoda však s nimi strácať slová. Každopádne sa tam stretla skutočne netradičná skupinka, ktorá sa musí vysporiadať so vzájomnými vzťahmi, ktoré mali medzi sebou doteraz a začať sa k sebe chovať úplne inak ako boli doposiaľ zvyknutí. Koniec koncov, ak chcú prežiť, musia so sebou vychádzať a to veru nebude jednoduché. Predsa len, je to banda obyčajných a na niečo takéto nepripravených detí bez dospelého dozoru.

„Včerejšek už není. Já o včerejšku nikdy nepřemýšlím. Kdybych na něj myslel, bylo by mi smutno.“ Ze sklenice si vytáhl koktejlovou třešeň a strčil si ji do pusy. Vlastně vyznával hodně dobrou filozofii. Zvláště když svět za zdmi spěje k zániku.

Každopádne mne osobne v príbehu nechýbalo absolútne nič. Bolo to niečo nové, neopotrebované, čo ma chytilo a nepustilo až do konca. Presne takéto majú byť skvelé príbehy. Také, že Vás nútia stále čítať a čítať, alebo v prípade, že ich nečítate, tak na ne nemôžete prestať myslieť. 

Celkové hodnotenie:

 

Výborný príbeh, napínavý, pútavý. Treba prečítať, rozhodne!

J. R. R. Tolkien - Hobit

"Snad byste se nedíval na proroctví s nedůvěrou, protože jste je sám pomáhal uskutečnit? Jistě si opravdu nemyslíte, že vás při všech vašich dobrodružstvích a útěcích vedlo pouhé štěstí, jenom k vašemu prospěchu. Jste výborná osoba pane Pytlíku, a mám Vás moc rád, ale jste přece jen docela malý chlapíček v široširém světě!"

Príbeh plný dobrodružstva

alebo 232 strán o tom

ako niekedy treba vystrčiť päty z nory, aby sme zažili niečo ohromujúce.

Toto je příběh o tom, kterak se Pytlík vydal za dobrodružstvím a shledal, že náhle dělá a říká naprosto neočekávané věci. Bilbo Pytlík je hobit, který se těší z pohodlného a skromného života a jen zřídkakdy putuje dále než do své spižírny ve Dně pytle. Jeho spokojené bytí je však narušeno, když se jednoho dne u jeho prahu objeví čaroděj Gandalf v doprovodu třinácti trpaslíků a vezmou ho s sebou na cestu „tam a zase zpátky“. Mají v úmyslu uloupit poklad mocného Šmaka, velikého a velmi nebezpečného draka...
.

 

Hobit. Pri tejto knihe som urobila chybu, na ktorú som prišla po dlhých mesiacoch jej odkladania a to tú, že som si najprv pozrela film a až potom som sa pustila do knihy. Tá ma totiž vôbec nebavila do chvíle, kedy sa dej stáva pre mňa neznámym, od toho okamihu som ju hltala ako najatá a v konečnom dôsledku som bola vďačná, že som nepodľahla a nepozrela si ešte aj druhú časť, lebo by som s tou knihou bojovala asi do smrti.

Nektěří dokonce vstávali a klaněli se před ním až k zemi, třebaže se tou námahou vždycky svalili a nemohli se pak nějakou chvíli postavit na nohy.

Príbeh malého hobita pozná každý, ale príbeh Hobita čoby Bilba sa dostal na plátna kín až v poslednej dobe a spolu s ním sa mnohí, tak ako ja pustili aj do knižného spracovania. Takže myslím, že vzhľadom na to, že sa Hobit stal celosvetovo známym a kto ho nečítal ho aspoň videl, príde mi zbytočné opisovať tu dej nejako podrobne. Spomeniem len útek z Temného lesa od kráľa lesných elfov, ktorý ma zaujal, Bilbovo objavenie draka a v neposlednom rade ma trochu sklamala záverečná časť o ktorej som si myslela, že bude opisovaná viac alebo bude aspoň dramatickejšia. Akoby však kniha bola skôr o príbehu samotnom a putovaní k cieľu ako o víťaznej bitke, ktorá sa na konci má odohrať.

"Proč jste se pokoušel se svými trpaslíky třikrát napadnout moje elfy při jejich hodokvasu?" zeptal se král. "Nikoho jsme nenapadli," odpovědel Thorin; "přišli jsme prosit o jídlo, protože jsme měli hrozný hlad." "Kde jsou teď vaši přátelé, a co právě dělají?" "To nevím, ale předpokládám, že mají hrozný hlad v lese."

V príbehu som najviac ocenila prítomnosť trpaslíkov, ktorí mi boli skutočne sympatickí a svojím hladom v Temnom lese mi ešte zosympatičteli (narozdiel od Bilba, ktorý bol hladný takmer neustále). Celkovo som ocenila túto trpaslíčiu zostavu v tejto knihe, pretože by to bez nich proste nebolo ono. Takisto by mi tam samozrejme chýbal samotný malý hobit, ktorý mal naozaj veľké šťastie počas celého ich putovania a myslím, že Gandalf si vydýchol, keď sa to všetko skončilo relatívne priaznivo a on z toho nevyšiel ako najväčší idiot, čo sa kľudne mohlo stať.

Bilbo nikdy nezapomněl na ten let, kdy se držel Doriho za kotníky. Každou chvíli zasténal: "Moje ruce, moje ruce!", ale Dori na to pokaždé odpověděl zaúpěním: "Moje ubohé nohy, mé úbohé nohy!"

V konečnom dôsledku to bola krásna kniha, ktorá skvelo zapadá do celého príbehu z Pána prsteňov. Aj napriek neistému začiatku mi stred a koniec knihy preleteli neskutočne rýchlo, ani som sa nestačila diviť a prišiel koniec knihy. Vtedy mi prišlo fakt ľúto, že musím opustiť tieto krásne kraje, vtipné postavy a nádherné príbehy. Ale všetko raz končí, aj príbeh malého hobita. 

Celkové hodnotenie:

Aj napriek tomu, že som knihu nehodnotila plným počtom bodov, bola to jedna z tých lepších kníh, ktoré som čítala a ku ktorej sa nepochybne ešte niekedy vrátim.

Sara Shepard - Nevinné

"Najsladší úsmev ukrýva tie najtemnejšie tajomstvá"

Deje sa tu niečo zvláštne

alebo
280 strán, ktoré sa stávajú prudko návykovými

ČTYŘI ROZTOMILÉ MALÉ LHÁŘKY SKRÝVAJÍ DOST TEMNOU MINULOST. Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do holky, co je na škole nová. Maya je… víc než jen kamarádka. A Hanna je schopná zvracet, jen aby byla stále krásná. Společné mají nejedno tajemství, jenže… to nejhorší je příšerné. A pravda nesmí vyjít najevo.
Proč bych měla mlčet? Zasloužily by si pykat. Každé zmuchlané psaníčko a každá podivná zpráva přichází ode mne. Já roztomilým malým lhářkám srazím hřebínek. Věřte mi. Vím toho na nich dost, abych je pohřbila zaživa.

Sara Shepard - Roztomilé malé lhářky

"Stále som tu. A viem o všetkom. - A"

Viete svoje tajomstvá ukryť dostatočne?

alebo 260 strán 

o tom, čo sa stane keď jedno tajomstvo zdieľajú viacerí.

Každý má co skrývat – zejména holky ze třetího ročníku střední školy – Spencer, Aria, Emily a Hanna.
Spencer přebrala kluka vlastní sestře. Aria sní o učiteli angličtiny. Emily se zakoukala do té holky, co je na škole nová. A Hanna dělá hrozné věci, aby byla stále krásná. Jenže od doby, co zmizela jejich kamarádka Alison, skrývají všechny před světem jedno mnohem horší tajemství.
Jak to můžu vědět? Jednoduše proto, že o nich vím úplně všechno – co strašného provedli v minulosti, i jaké pavučinky předou právě teď. Ptáte se, co je na tom zajímavého pro vás? Povím vám to.
Jistěže, Alison byla Alison. Její rameno bylo vždycky nablízku, když ses potřebovala vyplakat. Byla to ona, komu jsi volala, aby od nového kluka zjistila, jestli se mu líbíš. Byla to ona, kdo ti popravdě řekl, jestli ti džíny dělají velký zadek. Jenže to byla právě ona, koho se všechny bály. Ali o každé z nich věděla víc než kdokoli jiný. A znala i příběhy, které si všechny přály spálit – stejně jako tělo. Je to příšerná představa, že by Ali mohla být mrtvá, ale… pokud by skutečně byla, jejich tajemství by zůstala skryta.
A tak tomu je už po tři roky.

Richelle Mead - Mrazivý polibek

"Mimochodom, jmenuju se Rose Hathawayová. Je mi sedmnáct a učím se chránit a zabíjet vympýry. Jsem zamilovaná do naprosto nevhodného kluka a mám nejlepší kamarádku, jejíž divná magie ji přivádí k šílenství. Ale nikdo neříká, že střední škola je jednoduchá."

Na Vampire Academy sa niečo deje!

alebo

264 strán s dlhým rozbehom a skvelým koncom.

Rose Hathawayová se topí v problémech. Její úžasný učitel Dimitrij jako by ji přehlížel, Mason ji naopak zavaluje milostnými návrhy, které ona nechce přijmout, a navíc nedaleko Akademie zaútočili smrtonosní Strigojové! Škola je plná strážců, přijíždí dokonce i Rosina matka Janine. Nic z toho však nestačí, a tak se studenti i profesoři vydávají na vánoční prázdniny do Idaha, kde snad budou v bezpečí. V luxusním horském středisku mají všechno, na co si vzpomenou. Chybí jen to nejdůležitější – jistota, že je Strigojové nenajdou a nezničí. Tři studenti se proto vydávají pronásledovat Strigoje, aby s nimi svedli konečný a vítězný souboj. Když se to dozví Rose, vyrazí za nimi, aby jim pomohla. Nemá ale nejmenší tušení, že se ocitla v takovém nebezpečí, jaké si do té doby ani neuměla představit. A jediným jejím ochráncem je Christian...

Stephen King - Prokletí Salemu

"Ale kam? Domů? To bylo k smíchu. Jestli měl vůbec nějaký domov, byl tady. I kdy jenom na čtyři roky, přesto byl jeho."

Už zase upíri!
alebo
410 strán ako sa to predsa len dá s upírmi skvelo zvládnuť

Jerusalem's Lot je malé městečko v Nové Anglii, s bílými dřevěnými domy, se stromy vroubenými ulicemi a s kostelem. Indiánské léto přivítalo v Salemu Bena Mearse. Vracel se do města, které měl rád a kde, jak doufal, se zbaví svých nočních můr. Ale místo toho se vše změní. Do Salemu pronikne Cizinec. Cizinec s tajemstvím, nebezpečnější než sám ďábel. Ben ztratí svou Susan, kněz Callahan neodolá zlu, a Mark, Benův dětský přítel, zasahuje způsobem víc než překvapivým. Prokletí Salemu je výjimečný román, přitáhne čtenáře neustálým napětím, nově pojatou klasikou hororových rekvizit. Na město Jerusalem nezapomenete.

E. L. James - Päťdesiat odtieňov sivej

"Tuším, že naňho zízam s otvorenými ústami, a nemôžem si spomenúť, kde som nechala mozog, prípadne hlasivky."

Odhaľte v sebe vnútornú bohyňu
alebo

608 strán o tom, ako napísať netradičný zamilovaný príbeh.

Keď študentka literatúry Anastasia Steele spoznáva na pohovore mladého biznismena Christiana Greya, vidí v ňom krásneho, bezchybného a rešpektovaného muža. Sama ostáva prekvapená túžbou, ktorú v nej prebúdza a napriek vlastnej neskúsenosti, či azda práve vďaka nej sa rozhodne prijať jeho ponuku na prácu. Grey je nezávislý, záhadný a sám pripustí, že po nej túži - avšak za určitých podmienok. Keď Ana pochopí, aké podmienky má Christian na mysli, začína váhať. I napriek obrovskému úspechu v biznise, bohatstvu a milujúcej rodine sa Grey zmieta v tieni vlastných démonov a potrebe ovládať iných. Keď sa však plne ponoria do spoločnej telesnej aféry, Ana sa rozhodne preskúmať svoje vlastné temné túžby.

Rick Riordan - Zloděj blesku (Percy Jackson)

"Řeka Styx. Je taková..."

"Znečištěná. Vy lidé do ní tisíce let házíte všechno možné, když ji přejíždíte - naděje, sny, nikdy nesplnitelná přání. Bezohledné nakládání s odpady, pokud Vás to zajímá."

Olympskí bohovia a polobohovia medzi nami

alebo

399 strán nezvyčajného príbehu o tom, čo sa deje v našom svete a my to nevidíme

Jmenuji se Percy Jackson…Do teď jsem si myslel, že jsem obyčejný kluk, kterého čeká vyhazov ze školy. Zjistil jsem ale, že můj otec je bůh z Olympu. Moje učitelka se proměnila v krvavou příšeru a kamarád je Satyr. Všichni na mě mají spadeno a podezřívají mě z krádeže blesku, zbraně mocného boha Dia. Musím dokázat svou nevinu a najít ukradený blesk a s ním i zloděje. Pomůžeš mi? Bude to ale nebezpečné, tak neříkej, že jsem tě nevaroval…

Kathy Reichs - Přijdu tě zabít (Temperance Brennan)

"Přesně v tu chvíli mě něco popadlo za nohu. Jak jsem se chytla za kotník, upustila jsem baterku. V duchu jsem viděla rudé oči a žluté zuby. V ruce jsem ucítila plastikový sáček. "Do prdele," řekla jsem, v ústech vyschlo, ruce roztřesenější než dřív, jak jsem se vymotávala z toho pytlíku. "Přepadena a zbita igeliťákem."

 Temperance ako ju nepoznáte

alebo

360 strán predlohy obľúbeného seriálu

Do Montrealu zavítalo leto a doktorka Temperance Brenannová sa ujala náročného poslania riaditeľky oddelenia forenznej antropológie v provincii Quebec. Jej prvá pracovná zastávka je novoobjavené pohrebisko v centre mesta. Tempe stačí jeden pohľad na ľudské ostatky zabalené v igelitových vreciach a je jej jasné, že víkend strávi v laboratóriu. Ide o veľmi brutálnu vraždu. Kto však je tá osoba s ryšavými vlasmi a s drobnou kostrou? Brenannová je presvedčená, že po uliciach chodí vrah, a zapojí všetky svoje kriminalistické vedomosti i schopnosti, aby ho zastavila.